Obsah
OSKAR GUTWINSKI – svérázná ikona jesenických hor
Oskar, odmalička svérázná osobnost, pocházel z lékárnické rodiny z Osoblahy. Už jako malý si zamiloval hory. S kamarádem už v devíti letech podnikal túry v Beskydech a nocoval v kolibách. Toužil se stát venkovským doktorem, ale lékaři mu to nedoporučili kvůli zdravotním problémům (měl nemocné srdce). Stal se zubařem v Šumperku, kam se přestěhoval se svou ženou Adel.
Brzy se stal vyhlášeným a oblíbeným zubařem široko daleko. Nedělal mezi pacienty rozdíly, léčil chudé i bohaté. Stal se dvorním zubařem knížecí rodiny Lichtenštejnů. Kníže Jan II. mu a jeho rodině povolil vstup do svých lesů v pohoří Králického Sněžníku a v Jeseníkách, které byly pro veřejnost uzavřené.
Kvůli své nemoci měl trávit co nejvíce času ve výškách nad 1000 m. Odjížděl proto co nejvíce na Červenohorské sedlo a do pohoří Králického Sněžníku, kde brzy objevil také kouzlo sjezdového lyžování. Kvůli jeho rychlé jízdě mu říkali „Schnelle Oscar“.
Ve 40 - ti letech narukoval dobrovolně do 1. světové války. Dostal se na masiv Ortler (3905 m n.m.), který vojáci bránili proti Italům a 4 roky strávili v ledu. Zde se opět projevila jeho dobrosrdečná povaha, protože se zastával obyčejných vojáků.
Návrat do Šumperka v roce 1919 byl pro něj těžký. Poslední kapkou pro něj bylo, když jej Češi nepustili na radnici. Zřejmě také proto se se svou ženou přihlásil do konkurzu na správce Lichtenštejnovy chaty na Králickém Sněžníku a vyhrál ho. Během pár měsíců se jim chatu podařilo zvelebit tak, že se stala nejoblíbenějším turistickým zařízením v Jeseníkách. Pořídili nový nábytek, Oskar na chatu zavedl elektřinu i telefon, Adel byla vynikající kuchařka (hlavně dezerty byly vyhlášené).
Jaký byl Gutwinský? Byl to bavič, bonvián, používal hatmatilku (z různých jazyků).
Zajímal se o botaniku (objevil zvonek vousatý), začal chovat sněžnické bernardýny, zřídil na chatě meteorologickou stanici, v okolních městech dělal přednášky o životě v horách.
Na chatě se scházela skupina mladých protinacistických německých umělců Prager secession, kteří se snažili sblížit na kulturním poli Čechy a Němce. Vůdčí osobností byl divadelník a režisér Kurt Halleger. Spolek, který vznikl v roce 1922, se zpočátku scházel na Ještědu, ale již v polovině 20. let si zvolil chatu na Králickém Sněžníku za místo svých schůzek a také se významně podílel na její originální výzdobě. Spolek měl svoji oblíbenou píseň „V ještědském údolí kvete šeřík“, podle které si dal název „Jescher“ a za symbol zvolil šeřík. Členům spolku se však později nelíbilo, že svůj název spojují s Ještědem, když jezdí na Králický Sněžník. Při nějaké příležitosti si všimli, že sloní kýchnutí zní jako „ješ“. A tak sice jméno spolku ponechali, ale odvodili je od kýchání slona, kterého přijali za svůj symbol.
U příležitosti 10. výročí založení spolku v roce 1932, 20. výročí otevření chaty a rok po smrti Oskara Gutwinského nainstalovali mladí umělci nedaleko od chaty sochu slona, kterou podle návrhu další členky skupiny, manželky Kurta Hallegera sochařky Amei, zhotovila kamenická firma Förster ze Zlatých Hor. Žulová plastika slona je dnes nepsaným symbolem Králického Sněžníku.
Oskar Gutwinski zemřel v roce 1932 v 59 letech na infarkt. Podle jeho přání byl zpopelněn v Brně a jeho popel rozprášen po horách. Jeho přátelé po něm na jeho památku pojmenovali pramen nacházející se pod Kladským sedlem.
