Králický Sněžník

Králický Sněžník

Pohoří Králický Sněžník
Králický Sněžník je rozlohou sice nejmenší, ale nadmořskou výškou 1424 m u nás třetí nejvyšší a střední nadmořskou výškou 931 vůbec nejvyšší pohoří v České republice. Bývá také nazýván „střechou Evropy“, neboť zde pramení tři řeky, jejichž vody odtékají do tří moří - do Severního, Baltského a Černého. Na úbočí Sněžníku ve výšce 1380 m n. m. pramení nejdelší moravská řeka Morava.
Ve čtvrtohorách bylo území modelováno ledovcem, vznikl charakteristický amfiteátr řeky Moravy, mrazové sruby, kamenná moře a jiné periglaciální jevy. V krystalických vápencích a dolomitech v údolí horního toku Moravy vznikl pozoruhodný kras s jeskyněmi, ponory a vyvěračkami.
V roce 1990 byla na ploše 1694,67 ha vyhlášena národní přírodní rezervace. Jsou zde zastoupena subalpínská společenstva vrcholových holí, v hřebenových polohách pod horní hranicí lesa se zachovaly fragmenty původních lesních porostů s místním ekotypem smrku a vrchovištní rašeliniště.
Mnohé rostlinné druhy v tomto pohoří dosahují západní hranice svého výskytu, a to jak celosvětového, tak českého. Zcela izolovaně zde roste celá řada významných horských druhů, které se v sudetské oblasti vyskytují už jen v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku
V rezervaci žije i řada chráněných druhů živočichů. Myšivka horská je jediným zástupcem čeledi tarbíkovitých z řádu hlodavců na našem území. Představuje pozůstatek tundrové fauny z doby ledové. Jde bezesporu o nejvzácnějšího savce naší republiky. Dalším velmi vzácným savcem je rejsek horský severní, který je vývojově nejstarším savcem v Evropě. Ve stejné formě žil na našem území již v třetihorách. Mimo Králického Sněžníku žije ještě v Alpách, Krkonoších a Tatrách.
V současnosti je nepsaným symbolem Králického Sněžníku žulová plastika slona na kamenném pylonu, která zde byla postavena v roce 1932.

NPR Králický Sněžník
Národní  přírodní  rezervace  Králický  Sněžník  byla  vyhlášena  v roce  1990  na  ploše 1694,67 ha. Leží v centrální a vrcholové části stejnojmenného pohoří v nadmořské výšce 820 až 1424 m. K zamezení rušivých vlivů z okolí bylo pro rezervaci vymezeno ochranné pásmo o rozloze 1371,24 ha. Posláním rezervace je ochrana přirozených a přírodě blízkých společenstev vázaných na geologický podklad a reliéf horského masívu Králického Sněžníku. Jsou zde zastoupena subalpínská společenstva vrcholových holí, v hřebenových polohách pod horní hranicí lesa se zachovaly fragmenty původních lesních porostů s místním ekotypem smrku a vrchovištní rašeliniště.
Území je zajímavé i po stránce geomorfologické. Králický Sněžník je kerné pohoří vzniklé tektonickými zdvihy v mladších třetihorách. Je tvořeno přeměněnými horninami (rulami a svory), v menší míře se zde vyskytují krystalické vápence a dolomity, amfibolity, amfibolické břidlice, kvarcity a kvarcitické břidlice. Ve čtvrtohorách bylo území modelováno ledovcem, vznikl charakteristický amfiteátr řeky Moravy, mrazové sruby, kamenná moře a jiné periglaciální jevy. V krystalických vápencích a dolomitech v údolí horního toku Moravy vznikl pozoruhodný kras s jeskyněmi, ponory a vyvěračkami.
Vodopisně je Králický Sněžník pozoruhodnou lokalitou, pro kterou také bývá nazýván „střechou Evropy“. Pramení zde tři řeky, jejichž vody odtékají do tří moří. Lipkovský potok s vodami Tiché Orlice a později Labe do Severního moře, Kladská Nisa do Baltského moře a Morava do Černého moře. Nejdelší moravská řeka Morava zde pramení ve výšce 1380 m n. m.
Květena Králického Sněžníku má do jisté míry výjimečné postavení, neboť mnohé rostlinné druhy v tomto pohoří dosahují západní hranice svého výskytu, a to jak celosvětového (ovsíř dvouřízný, šabřina pochvatá), tak českého (krtičník Scopolův), případně sudetského (zvonek vousatý, hořec tečkovaný, lipnice alpská). Zcela izolovaně zde roste celá řada významných horských druhů, které se v sudetské oblasti vyskytují už jen v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku (např. violka žlutá sudetská, hvozdík pyšný ozdobný, stračka vysoká prostřední, prasetník jednoúborný, havez česnáčková, meruzalka skalní, sítina trojklanná atd.). Ze vzácnějších druhů hub zde byl nalezen květnatec Archerův a holubinka Quéletova.
Z chráněných druhů živočichů žijí v rezervaci např. jeřábek lesní, linduška horská, sýc rousný, myšivka horská a rejsek horský. Myšivka horská je jediným zástupcem čeledi tarbíkovitých z řádu hlodavců na našem území. Na rozdíl od ostatních zástupců této skupiny nemá nápadně dlouhé zadní nohy. Připomíná spíše asi 5 - 7 cm dlouhou myšku s 10 cm dlouhým ocáskem a zřetelně tmavším pruhem na hřbetě.  Představuje tzv. glaciální relikt, t. j. pozůstatek tundrové fauny z doby ledové. Jde bezesporu o nejvzácnějšího savce naší republiky, který některými znaky připomíná primitivní savce ze středního oligocénu (třetihory). Rejsek horský je dalším velmi vzácným savcem, zde v rase rejsek horský  severní. Mimo Králického Sněžníku žije ještě v Alpách, Krkonoších a Tatrách. Žije především kolem horských potoků a jeho nálezy jsou velice vzácné. Značný  vědecký i kulturní význam tohoto živočicha spočívá především v tom, že jde o  vývojově nejstaršího savce v Evropě. Ve stejné formě žil na našem území již v třetihorách a udržel se jako tzv. preglaciální relikt pouze díky relativní neporušenosti lokality. 

Internetové stránky pohoří Králického Sněžníku najdete na adrese http://www.sneznik.cz.

Soška slona na Králickém Sněžníku
Králický Sněžník nebyl v minulosti jen centrem turistiky a lyžování, ale i místem společenského a kulturního života. Řadu let se zde scházeli mladí němečtí umělci patřící k pražské skupině „Prager Secession“, která usilovala o kulturní sblížení Čechů a Němců v tehdejším Československu. Její vůdčí osobností byl šumperský rodák malíř a scénograf Kurt Halleger. Spolek, který vznikl v roce 1922, se zpočátku scházel na Ještědu, ale již v polovině 20. let si zvolil chatu na Králickém Sněžníku (zbořenou v r. 1971) za místo svých schůzek a také se významně podílel na její originální výzdobě. Měl svoji oblíbenou píseň „V ještědském údolí kvete šeřík“, podle které si dal název „Jescher“ a za symbol zvolil šeřík. Členům spolku se však později nelíbilo, že svůj název spojují s Ještědem, když jezdí na Králický Sněžník. Při nějaké příležitosti si všimli, že sloní kýchnutí zní jako „ješ“. A tak sice jméno spolku ponechali, ale odvodili je od kýchání slona, kterého přijali za svůj symbol a navzájem se potom zdravili pozdravem „ješ“.
U příležitosti 10. výročí založení spolku v roce 1932 nainstalovali mladí umělci nedaleko od chaty sochu slona, kterou podle návrhu další členky skupiny, manželky Kurta Hallegera sochařky Amei, zhotovila kamenická firma Förster ze Zlatých Hor. Jiné výklady, které o této soše stále ještě mezi veřejností kolují, jsou mylné.
Žulová plastika slona na kamenném pylonu je dnes nepsaným symbolem Králického Sněžníku.